Sanatorium Jablunkov, a.s.
je akciovou společností
založenou Moravskoslezským krajem

menu


Aktuality



Novinky

12.1.2017

Z důvodu chřipkové epidemie je s platnosti od 12.1.2017 až do odvolání ZÁKAZ NÁVŠTĚV

Panely

Panely se dají zobrazit pouze v určitých šablonách, které si zvolíte v administraci, úpravu panelu najdete v "pokročilém nastavení", do něhož se přepnete pomocí odkazu nacházejícího se v pravém horním rohu administrace, poté nabídka "Panely" v horní liště odkazů.



Historie sanatoria

Z HISTORIE

JABLUNKOVSKÉHO SANATORIA

 

 

Počátky Sanatoria Jablunkov

 

V zimě 1923 a na jaře 1924 prováděla fryštátská pojišťovna na Těšínsku terénní a klimatický výzkum, aby nalezla vhodné místo ke stavbě léčebného ústavu pro své tuberkulózní členy a jejich rodinné příslušníky. Lékařští poradci doporučili buď Dolní Lomnou, nebo Nýdek v Těšínských Beskydech. Shodou okolností se dozvěděl ředitel pojišťovny Lev Kazík o zajímavé závětí jablunkovského lékaře MUDr. Josefa Sikory. Oblíbený lékař Sikora odkazoval objekt někdejšího velkého mlýna v osadě Lazy nejmenované instituci k přeměně na ústav s čistě humánním posláním. Zakladatelem původní léčebny v Jablunkově se tak stala Okresní nemocenská pojišťovna ve Fryštátě. Z důvodů sporů mezi městem Jablunkovem a Okresní nemocenskou pojišťovnou ve Fryštátě o pravoplatnosti darovací smlouvy převzal dnem 1. ledna 1925 nově zřízenou léčebnu pro 38 lůžek spolek veřejného charakteru „Slezská Humanita v Orlové“.

 

 

Stavební činnost

 

Dne 29. června 1927 byl položen základní kámen pod první budovu tzv. Johanisův pavilón (na počest tehdejšího ředitele Ústředního svazu nemocenských pojišťoven se sídlem v Praze). V neděli 23. prosince 1928 byl tento pavilón s kapacitou 120 lůžek v hodnotě 2.485.122,57 Kč otevřen. Spolek Slezská Humanita se však dostal do velkých finančních potíží. Sloučením zámožného spolku Ochrana zdraví se Slezskou Humanitou dne 25. května 1930 vznikl nový dobročinný spolek Humanita pro zemi moravskoslezskou se sídlem v Brně. Jejím předsedou byl zvolen Václav Jelínek. Novým ředitelem sanatoria se stal MUDr. Bohumil Urbančík.

 

Základní myšlenkou nového vlastníka bylo vybudovat dokonalý ústav podle nejmodernějších lékařských a technických zásad. 28. května 1933 byla zahájena stavba podle projektu Prof. Ing. Arch. Miloše Lamla, na které se podílelo celkem 82 firem. Nová budova byla předána s kompletním vybavením k přestěhování nemocných 23. srpna 1934. Ihned se pak přešlo k adaptaci starého pavilónu, aby dostal stejný vzhled a podobné vybavení jako čerstvý vzor. Vzniklo tak sanatorium s lůžky pro 270 pacientů, které dosahovalo svými parametry špičkové mezinárodní úrovně, jehož slavnostní otevření proběhlo ve dnech 26. a 27. října 1935.

 

 

Park – chlouba ústavu

 

Souběžně s budovou bouřlivým rozvojem prošel i ústavní park. Jeho původní rozloha (v roce 1924) činila 5,2 hektaru. Do konce roku 1929 se park nákupy a výměnami rozrostl na 14,4 ha. V té době získala Humanita pro funkci vedoucího zahradníka talentovaného odborníka Ladislava Pavlackého. Projekt nového vzhledu parku vypracoval ředitel brněnské Městské zahradní správy arch. J. Rull a obsahoval i záměr vybudovat arboretum – nějaké muzeum živých rostlin. O tom, že ústav se vyvíjel, jako komplexní zařízení svědčí např. i následující pasáž ze spolkové zprávy o jablunkovské léčebně z roku 1933: „...Nový ústav bude vyhovovati po svém dobudování po všech stránkách moderním požadavkům léčby plicní tuberkulósy. Výbor nelitoval ani práce ani investic pro další zpříjemnění pobytu pacientům v ústavním parku a dal provésti rozsáhlé přesuny půdy, zříditi nové cesty, vysázeti lesní stromky a ozdobné křoviny, provésti konečné a úplné oplocení, což všechno si vyžádalo značného nákladu...“ Plocha parku jablunkovského sanatoria dosáhla v roce 1936 více než 36 ha. Na deset kilometrů cestiček a šlapáků vybízelo pacienty k procházkám. Výsadba dřevin kulminovala v roce 1937, jak dosvědčuje na zvelebení parku věnována suma 162 233 Kč. Parková sbírka jablunkovského sanatoria patřila již k nejbohatším a nejlépe vedeným na celé Moravě. Byla rozvinutá intenzivní spolupráce s v té době špičkovými zahradami – např. Dendrologickou společnosti Průhonice, Vysokou školou zemědělskou v Brně či školkami Mlýňany (dnes arboretum Ústavu dendrobiologie Slovenské akademie věd) a také odborníky – dendrologem světového jména prof. Dr. Augustem Bayerem, průkopníkem moderního zahradnictví arch. Josefem Vaňkem a dalšími.

 

O kvalitě a rozsáhlosti parku v té době svědčí mezi jinými zběžný výčet druhů jehličnanů – jedle, libocedr, cedr, hlavotis, cypříšek, chvojník, jinan, jalovec, smrk, borovice, douglaska, sekvoje, tisovec, tis, zerav, zeravinec, jedlovec, blahočet, modřín, kryptomérie a další i listnáčů – javor, dříšťal, bříza, svída, skalník, čilimník, buk, ptačí zob, zimolez, pustoryl, slivoň, dub, tavolník, jilm, růže, pěnišník (rododendron), šeřík a další. Parková sbírka obsahovala v roce 1938 asi tisíc druhů, variet a forem dřevin, z toho 400 taxonů jehličnanů. Školka léčebny pěstovala sazenice převážně ze semen s maximální botanickou čistotou. Značná část semen pocházela od významných zahraničních botanických zahrad.

 

 

Stinné stránky historie

 

4. října 1938 se jablunkovské sanatorium dostalo pod polskou okupační správu. Koncem roku 1939 jej převzali Němci, aby zde v květnu 1940 zřídili vojenský lazaret (asi dvě třetiny kapacity). Zbytek sloužil německým civilistům nemocným tuberkulózou.

 

Válečná doba velmi těžce poznamenala celý areál. Kruhové arboretum bylo poškozeno vybudováním mohutného kříže z červených cihel. V parku bylo na různých místech vykopáno 22 krytů pro vojenskou techniku. Vzácné jehličnany byly používány jako vánoční stromky a ozdobné chvojí. Půvabný otevřený prostor s trávníkem a ozdobnými záhony se proměnil v „apelplatz“ v nástupní prostor před žerdi s nacistickou vlajkou.

 

Ztráty způsobené válkou byly nedozírné. Sedmdesát členů spolku Humanita pro zemi Moravskoslezskou zahynulo v koncentračních táborech a na popravištích. O stavu, v jakém sanatorium zůstalo, svědčí i citát ze zprávy o činnosti sanatoria v letech 1939 – 1949: „...Němci odvezli všechno, co nebylo přibito nebo připevněno. Ubohost špinavých zdi, zničených podlah, nátěrů, instalací a rozbitých oken vynikla tím více...“. Rovněž park utržil těžké rány: nezůstalo skoro nic z bohatého sortimentu trvalek, pryč byla většina parkových růží, z dendrologické sbírky zmizela asi třetina všech druhů, v obrovském areálu léčebny nebyla snad jediná dřevina bez poškození.

 

 

Poválečný vývoj

 

Obnova válkou poničeného sanatoria trvala téměř rok. Teprve v únoru 1946 se do pavilónu B nastěhovali první pacienti.

 

V roce 1948 předala Humanita pro zemi Moravskoslezskou jablunkovskou léčebnu do správy Ústřední sociální pojišťovně. Od dubna 1953 podléhalo sanatorium přímo ministerstvu zdravotnictví, od července 1956 jej řídil Krajský ústav národního zdraví a od roku 1960 byla začleněná léčebna do Okresního ústavu národního zdraví ve Frýdku-Místku.

 

V roce 1986 bylo akutní nemocniční TRN oddělení Nemocnice s poliklinikou Třinec – Sosna detašováno do Sanatoria v Jablunkově. Tím vznikly souběžně pracující dvě TRN zařízení. V roce 1991 došlo ke spojení obou zařízení pod hlavičkou Odborný léčebný ústav tuberkulózy a respiračních nemocí Jablunkov. V NsP Třinec – Sosna již TRN oddělení nebylo obnoveno a tak do dnešního dne je to jediné zařízení poskytující ústavní léčbu veškerých respiračních onemocnění na Třinecku.

 

Ke dni 1.7.1990 byl Odborný léčebný ústav tuberkulózy a respiračních nemocí Jablunkov zřízen jako samostatná rozpočtová organizace. S účinností od 1.1.1991 byl změněn na samostatný právní subjekt – příspěvkovou organizaci, jejímž zřizovatelem byl Okresní úřad Frýdek – Místek. Ke dni 1. lednu 2003 přešla funkce zřizovatele na Moravskoslezský kraj. K 1. červenci 2008 bylo sanatorium transformováno na akciovou společnost, jejíž jediným vlastníkem je Moravskoslezský kraj a od toho data působí pod názvem Sanatorium Jablunkov, a.s.

 

 

 

 

 

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | admin | podmínky